Potkala jsem v lese vílu

31. srpna 2009 v 21:08 |  Jednorázovky
Ahojky! Je poslední den prázdnin a já bych ho chtěla ukončit něčím originálním! Takže: Tramtararáááááá! Moje první jednorázovka. Je to jenom taková malá kravinka, která mě napadla, když jsme byli s mamkou v lese. Má něco málo přes jednu stránku ve wordu... Prosím buďte shovívaví protože je to moje první tvorba a mám pocit, že je to katastrofa. Upozorňuju! Není to žádné drama a děje tam taky moc nenajdete. Prostě jenom taková (rádobypoučná) oddechovka. Takže dobře se bavte... Nebo spíše: Pokud ste trpěliví tak se to pokuste dočíst až do konce :-D


Stalo se to už velmi dávno. Měla jsem 6 let, ale i teď vím dozajista, že to byla pravda. Jednoho podzimního dne jsme se šli s rodiči projít do lesa. Naši vzali košík na houby, takový ten starý proutěný, vonící dřevem. Celou cestu jsme si povídali o tom jak se těšíme až si uděláme domácí houbovou polévku, o tom jak umí maminka uvařit skvělý štrúdl a o jiných zážitcích a příhodách.
Po chvíli mě to však přestalo bavit a začala jsem zvesela poskakovat po lesní cestičce. Hlasy mích rodičů se pomalu vzdalovali, já jsem však nemohla odolat a musela objevovat další krásy přírody. Atmosféra byla nádherná. Celý les voněl hlínou a dřevem. Na zemi leželo spadané listí zbarvené do všech možných barev. Tu a tam jsem zahlédla nějakého broučka jak spěchá do svého domečku. Hopsala jsem dál a dál.
Najednou jsem se zastavila. Mezi stromy jsem spatřila velkou třpytivou pavučinu. Když jsem k ní došla blíž, zjistila jsem, že se na ní zachytily malinkaté kapičky rosy. V zlatavém slunečním světle se leskly jako démanty. Nevypadalo to jako pavučina, spíše jako závoj pro nevěstu. Chtěla jsem se na ni podívat proti slunci. Nádhera! pomyslela jsem si. Jakmile jsem ale zaostřila zrak na slunce zjistila jsem, že už se skoro stmívá.
Zplna hrdla jsem zakřičela: "Mamííííí! Tatíííííí!" Nic se ale neozvalo. Zkusila jsem to znovu a znovu, ale pořád nic. Zmocnil se mě zvláštní pocit. Podvědomě jsem tušila, že jsem se ztratila, ale nechtěla jsem se vdát naděje, že moji rodiče opětují mé zoufalé výkřiky. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Najednou tu už nebyl krásný podzimní lesík, ale temný strašidelný les plný tajemných nestvůr. Zmocnila se mě panika a já začala brečet. Nevěděla jsem kudy kam a tak jsem se schoulila do klubíčka, opřela jsem se o strom a plakala jsem. Po chvíli breku jsem usnula.
Když jsem se probudila seděla vedle mě žena. Krásná mladá plavovlasá dívka s jasně zelenýma očima. Rozpačitě jsem se na ni podívala. Měla velmi zvláštní oblečení, jakoby spletené z listí, pavučin a větviček. Hleděla jsem jí do očí, aniž bych mrkala. Cítila jsem se najednou tak zvláštně. Příjemně mně hřálo u srdce. Nejkrásnější však bylo, když se usmála. Připadala jsem si jako v sedmém nebi, ale taky mě napadaly různé otázky.
Po chvíli mě přemohla zvědavost a já se zeptala: "Kdo jste krásná paní?" "Já jsem lesní víla." Vlídně se na mě podívala. Hlásek měla jemnější než pohlazení hedvábného šátku. "Jmenuji se Anellin a jsem duše támhleté břízy." A jedním pohledem ukázala na krásnou velkou břízu uprostřed mýtiny. "A ty jsi Lucinka, že?" jistým hlasem pravila Anellin. "Jak znáte mé jméno krásná paní?" neodvážila jsem se ji oslovit jménem. "Znám mnohá jména, mnoha lidí, kteří procházejí okolo mé břízy." Chvíli se odmlčela. "A prosím! Říkej mi Anellin" sladce se usmála. "Ano krásná… Anellin." rozpačitě jsem sklopila hlavu. Když jsem na ni znovu pohlédla, dívala se kamsi do neznáma.
"Anellin? Proč… Proč jsi tak poškrábaná?" tázavě jsem se na ni podívala. Na nohou i rukou měla vyryté různé znaky a písmena. Znovu se na mě usmála. "Pojď se mnou." řekla mi a chytla mě za ruku. Ruce měla hebké jako samet. Šli jsme k jejímu stromu. Měla jsem však pocit, jako kdybychom se lehounce vznášeli těsně nad zemí. Když jme došli podívala jsem se na kůru. Byli na ní vyrité přesně takové znaky, jako na Anellin. "To lidé." špitla Anellin smutně. "Ryjí do stomů, tlučou do nich hřebíky…" pokračovala dál. Až tehdy jsem si uvědomila, že pohazování papírků po lese a škrabání obrázků klíčemi do kůry je jen na škodu.
Najednou jsem uslyšela v dálce volání: "Lucko! Kde si?!" "To jsou rodiče!" radostně jsem zajásala a otočila hlavu tím směrem. Tryskem sem se rozběhla za jejich vystrašené hlasy. Radostí jsem křičela: "Tady jsem! Tady!" Ještě jsem se naposledy otočila, abych zamávala Anellin. Přestože jsem se rozhlížela, nikde jsem ji nespatřila. Utíkala jsem tedy dál. Když jsem doběhla k našim, radostně mě objímali. Málem by mě umačkali! "Lucie! Tohle už nám nikdy nesmíš udělat jasné?! Káravě poznamenal tatínek." "Ano tatí." uculila jsem se s pohledem neviňátka.
I přestože, jsem dostala vynadáno, byl to můj nejkrásnější den v lese. A jedno si navždy zapamatuji. Už nikdy nebudu šlapat po houbách, házet papírky na zem a hlavně rýt do stromů…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruman Saruman | Web | 1. září 2009 v 10:36 | Reagovat

No... chtlas, abych ti to ohodnotil, tak tady to máš.

Jelikož jde vlastně o první tvorbu, co jsem od tebe četl... prostě se mi to líbilo. Nebylo to nijak extra převratné, že bych se musel blahem klepat doma na záchodě, ale... líbilo. Máš podobný styl jako Lewis, takový příjemný a lehký. Dobře by se ti psaly pohádky ;-)

2 Delthrien Delthrien | 1. září 2009 v 11:30 | Reagovat

To byl účel napsat to co nejvíc dětsky, vžít se do pocitů malé holčičky... A díky za pochvalu :-) Brzy sem dám i svou první kapitolovku, tak si počteš. Právě píšu... :-D

3 Renesmee Carlie Cullen Renesmee Carlie Cullen | Web | 1. září 2009 v 19:43 | Reagovat

Prosím podívej se u mě poslední šance hlasovat v SONK dík ;).

4 Lilly Silent Lilly Silent | Web | 2. září 2009 v 17:44 | Reagovat

peknee :) najdou se tam mensi diakriticke a pravopisne chyby, ale pekne :)

5 Virwen Virwen | Web | 22. září 2012 v 19:26 | Reagovat

Na to, že komentáře nade mnou nejsou moc optimistický, se mi strašně líbilo.. :D miluju tenhle styl, co se čte lehce.. :) není to nic namáhavýho na mozek (což některý knížky jsou a ty mě pk nebaví :D ) Prostě hrozně se mi to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama