Prolog

10. října 2009 v 15:15 |  Kristýnin SUPERTAJNEJ deník

Tramtarararará!!! Konečně mě znovu, alespoň částečně chytla můza za pačesy! Přivítejte Kikinu v celé své kráse, protože se právě začíná psát historie jejího deníku!

Nečekejte žádný zázraky, je to jen prolog. Děj nic moc, spíš jen seznámení s postavami. Samozřejmě Saruman měl přednostní právo si to přečíst (neberte si to osobně) a až na sposty hrubek (které mě bohužel provází celý můj pisácký život) to shledal v celku povedené. Já zase tak spokojená nejsem (asi si kladu příliš velkou laťku) ale to už raději posuďte sami. Jo mimochodem některá slova sou nespisovná záměrně!

Před pár dny sme stěhovali s našima nábytek. Právě když sem přesouvala s mamkou postel, našla sem pod ní svůj tajný, dávno zapomenutý deník. Matně jsem vzpomínala na ty staré zážitky skryté pod velkou vrstvou prachu. Už nejméně 3 roky se v mém deníčku neobjevil ani jeden nový zápisek. Tehdy, když sem nostalgicky utírala prach z další přečtené stránky sem si to uvědomila. Musím začít psát nový deník!
S poslední přečtenou stránkou sem si s lítostí konečně přiznala, že jedna z nejlepších částí mého života je za mnou. Bezstarostné dětství…
Na základce byli skvělý lidi. a spousta přátel které sem po příchodu na gympl definitivně ztratila. Nový spolužáci, nový učitelé, nový pohled na svět. Je zvláštní jak vás tohle změní.
Ze začátku sem si tam nemohla zvyknout. Měla sem tam sice svoji nejlepší kamarádku Táňu, která byla mou oporou, ale ten blázinec (a ti lidi tam), ji změnili k nepoznání. Hodně ji změnily holky, se kterýma se začala bavit, (byla hezká, takže ty fifleny ji k sobě do klubu přijali rychle, zato mě z její společnosti brzy úplně vytlačily) ale hlavně ji změnil ON!
Nenávidím ho z celého srdce! Když se do něj bláznivě zamilovala, nebásnila o nikom jiné. Měla pocit, že ho vidí na každém rohu a znala každou podrobnost na jeho těle. Datum narození, modrý oči, světle hnědý vlasy do blonďata, jizvu na pravé ruce, dokonce i věděla kterou rukou píše (mimochodem je levák). Jestli vám teď vrtá hlavou proč to vím tak přesně i já, tak je to proto, že mi to říkala pořád dokola. Od rána do večera (a někdy i od večera do rána).
Vlastně jednou jsem už nemohla snést to jak furt básní o jeho sexy svalech, a vybouchla sem, jako pořádně natlakovaný papiňák. Do teď si přesně pamatuju co sem na ni zakřičela: "O tom šampónovi už ani slovo! Je to napachrovanej debil! Nechápu, jak se ti někdo tak bezcharakterní může líbit!" Její výraz se v tu chvíli prudce změnil, jako by do ní uhodil blesk. Celá zelektrizovaná zlobou na mě zakřičela: "Co TY o tom víš?! Vždyť si ještě ani neměla kluka! Závidíš že?! Podívej se na svou postavu! Ani se klukům nedivím, že takovou krávu nechcou!" Pak už si jen můžete domýšlet co bylo dál…
Každopádně, mezi velkým přátelstvím byl konec. Táňa se přidala do klubu fiflen a naše už tak chatrné přátelství se nadobro rozpadlo, jako boty od Vietnamců. Zanedlouho začala chodit i se svým idolem Lukášem a dodnes spolu chodí.
Já si na gymplu našla samozřejmě jiné kamarádky, ale nikdy to nebylo, jako s Táňou. Nejraději bych ji pořádně praštila palicí do hlavy, aby se jí rozsvítilo. To bych se ovšem musela držet dost na uzdě, abych ji i s tím jejím meďouškem (jak mu říká) neumlátila k smrti. Dost už ale o ní, dokut neblinkám.
Pojďme se bavit o zajímavějším tématu. O MĚ! To byl samozřejmě vtip. Nejsem totiž vůbec zajímavá. Mám zelený oči, hnědý vlasy a mírnou nadváhu. Oblíkám se tak, že splývám s davem, a pro mou průměrnou výšku si mě většina lidí všimne, až už stojím před nima. Nijak mě to ale nefrustruje, nepotřebuju být za každou cenu zajímavá. A moje povaha? Tu si sama těžko popíšu. Občas mám výkyvy nálad, (jako každý průměrný puberťák) někdy se směju nebo mluvím v nevhodnou chvíli, sem tvrdohlavá, paličatá, říkám co si myslím a nedokážu nikoho setřít (což mě dooost štve!). No ale Liz říká, že jsem ok.
Liz je vlastně jedna z mích mála kamarádek, a řekla bych, že v současnosti je jedna z nejlepších. Má černé dlouhé, rovné vlasy a jasně zářivé modré oči. Její postava je dokonalá, i když si to nechce přiznat. Je velmi chytrá, vtipná, a vlastně to ona se mě vždycky zastane a úspěšně setře všechny mé nepřátele. Škoda jen, že spolu nechodíme do třídy. Zrovna tam bych ji potřebovala nejvíc. I když na druhou stranu vedle ní vypadám ještě méně významněji. Připadám si, že vedle její krásy zanikám jako blecha na sloním zadku (dost blbý přirovnání, ale momentálně mě jiný nenapadlo).
Co se týče ostatních přátel nestojí to ani moc za zmínku. Snad jenom bráchův nejlepší kamarád Radim, který mě kdysi balil (já však jeho city neopětovala, protože je exemplární příklad toho, jak počítače jednou zahubí lidstvo).
Když už sem se zmínila o láskách, i přesto, že je mi 15 jsem ještě s nikým nechodila. Já vím, je to hrozný, až přeukrutný, skoro jako nějaký scifi, avšak časem se dá naučit žít se vším. Realita je holt neúprosná, navíc mamka má stejnak keci takovýho toho typu, že mám času dost.
Mamka by měla vlastně na všechno dost času. Na kluky, na podpatky, na výstřihy, na tanga, prádlo s krajkama, na toulání se po nocích venku a bůhví na co ještě… Je to takový ten stereotyp matky s neodstranitelným kódem zaostalosti. Pokud pominu tyto závažné nedostatky, není zase tak špatná. Má mě ráda, potěší mě vždy vlídným slovem, udrží každé tajemství které jí řeknu a ráda mi pomůže nebo poradí v nesnázích. Ovšem dost mě štvě, že mi linkuje život.
To taťkovi je pro změnu všechno jedno. Pustí mě ven klidně do 10 večer, nechá mě jít do kina na horror, tahá mě věčně s sebou na nějaké přiblblé výlety, ale já si nestěžuju. Většina lidí má radši mamku, já bych řekla, že u mě je to naopak. Taťka je pohodář, humorista, a vždycky dokáže mamku usměrnit. To dokážu ocenit, zejména ve chvílích, kdy mi mamka opět linkuje celej den (málem mi nakazuje i kdy mám jít na záchod).
Jak už sem se zmínila, mám staršího bratra. Jmenuje se David. Má 17 let a puberta s ním pořádně mlátí. Dokáže mě neuvěřitelně otrávit, ale i zvednout mi náladu. Samozřejmě je to srandista po taťkovi, a tak sem se už nejednou nachytala na jeho kanadskej žertík, který mi jen tak mimochodem nachystal do pokojíčku. Většinou se tomu zasměju, ale když mám špatnou náladu pěkně ho sprdnu. Nejhorší je, že vždycky když bulím, začne mě lehtat a já se musím smát. V tu ránu je depka pryč. Né, že bych nebyla ráda, že nemám depku, ale sem tak lechtivá, že když sem byla menší, tak sem ho počůrala smíchy. Vyskočil leknutím jak střelená srna a nadal mi, že to byli jediný čistý kalhoty co momentálně má (to víte kluci a praní).
Tehdá sme si oba dva uštědřily pořádný kázání od mamky na téma: Vyměňte prostěradla nebo zplesnivějí a nedělejte blbosti. Taťka jen nevěřícně kroutil hlavou a upřímně se smál.Docela mě to popudilo, protože to nebyla moje vina. Stejnak to bratr psychicky nevydržel a lechtá mě dodnes.
No, ale konec už o minulosti! Je čas vyjít vstříc budoucnosti a nelítostně se s ní porvat… A přestože to nebude rovnocenný boj, za každou cenu se budu prát, abych dosáhla toho, čeho chci letos dosáhnout… Stejně mám pocit, že se něco zase semele.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saruman Saruman | Web | 10. října 2009 v 15:27 | Reagovat

Opravdu dechberoucí... chválím Tě, Del! :)

2 Clarett Clarett | Web | 10. října 2009 v 18:02 | Reagovat

Tvým SB se stanu s radostí :D Skvělý prolog :D:D

3 cameron cameron | Web | 11. října 2009 v 0:06 | Reagovat

Nádhernej blog koukni prosím na můj!
P.S chceš být moje SB???

4 Lilly Silent Lilly Silent | Web | 11. října 2009 v 0:14 | Reagovat

supeeeer :-)) jenom bych asi fakt neco udelala s chybkama :)) kdybys chtela, tak ti je klidne opravim :)) ale jinak je to dokonaly, bych se na neco takovyho vubec nezmohla ;)

5 Clarett Clarett | Web | 11. října 2009 v 11:29 | Reagovat

Jé, to vypadá parádně! :D:D:D:D Jen tak dál!

6 Frogie Frogie | Web | 11. října 2009 v 15:44 | Reagovat

Hmm, zajímavý. Ráda si přečtu pokračování, jsem zvědavá. Tak rychle sem s ním. =)

7 Aninka Aninka | Web | 11. října 2009 v 21:22 | Reagovat

supéééér už se těším :)

8 Denika Denika | E-mail | Web | 14. října 2009 v 18:55 | Reagovat

Vyzerá to zaujímavo aj hlavná postava má predpoklady nám v tomto príbehu zamotať hlavy:)

9 Denaille Denaille | Web | 7. února 2010 v 19:19 | Reagovat

Docela mě to chytlo, píšeš lehce a nijak složitě. Nevím, jestli to úmyslně, protože by se to mohlo brát jako součást příběhu (deník), ale máš tam docela dost chyb a takových jakože píšeš sem místo jsem a pár měkkých a tvrdých "i,y".

10 MisHullenkA MisHullenkA | Web | 27. února 2010 v 14:50 | Reagovat

wow krásný!! si du hned přečíst to co už si nypsala... a ty chyby mi vůbec nevaděj, já sama píšu strašně, takže vůbec nemám co komu říkat o chybách :-) a jak si psala je to deník :-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama