Kapitola 1. - past na Brouka (část 1.)

6. prosince 2009 v 14:17 |  Kristýnin SUPERTAJNEJ deník
Muheh :-D tak jo, konečně se líné Dell zachtělo něco udělat! To víte no... Málo času, otravná škola, otravní rodiče, a ještě k tomu chození na Mikuláše (mimochodem byla sem čertík :-D). Je to trochu drastycký, já vím, ale povedlo se mě všechny neposlušný děti rozbrečet :-D a u těch hodných radši už předem kmaminky křičely: Nestrašit! My sme byli hodní! :-D No ale odbíhám od tématu...

Takže konečně mám první část Kikiny (mám i tu druhou, ale ta ještě není celá...) No užijte si čtení... Možná ještě dnes přibude nějaká příhoda z Mikuláše, ale spíš s tím nepočítejte... Taky chci udělat konečně vánoční lay. Zase odbíhám od tématu! No prostě užijte si čtení, ale zatím tam ještě není moc děje (to je až spíš v té 2. polovině....)

Zatím čao! Vaše Delthrien :-)

1. září (úterý)
Crrrrrrr!!! Áááááv. Otráveně sahám po budíku. "A je to tady!" Natěšeně mi mamka oznamuje tu "radostnou" zprávu. První školní den… Taťka jako obvykle sedí v křesle a čte deník sport, bez kterého by byl, jako Baroš bez nohy.
Ke snídani sem si dala své oblíbené králičí bobky (kuličky nesquik) provedla všechny nezbytné ranní rituály (které brácha provádí ve zkrácené verzi tím, že si dá žvejku místo čistění zubů a prohrábne vlasy místo česání) a vyrazila. Na sobě sem měla džíny, bílý tričko s potiskem a černou mikinu. Nebudu se přeci na první školní den fintit jako pipina, na to si potrpí jiné blbky z naší třídy.
Už jsem v devítce, ale u nás ve škole se tomu říká kvarta. Přiblblá stupnice. Dycky si vzpomenu na učitelku z klavíru. Jednou mi ze zoufalství, páč sem to neuměla, omlátila noty o hlavu, přičemž ječela, že na tohle nemá fakt nervy…
Venku příjemně svítilo sluníčko. Hořce sem polkla, při představě, že tak krásné dny budu muset trávit ve škole. To by mě zajímalo, co zase dostaneme letos za smradlavou třídu. Loni byli u nás ve třídě menší problémy s odpadem a z umyvadla to táhlo, jako z Borískovi huby…
To je jeden třídní exot na pokraji společnosti.
Stavila sem se ještě pro Liz. Když vyběhla z domu (jako vždy krásně vystylingovaná) mamka za ní ještě starostlivě volala: "Bětuško (tohle oslovení Liz nesnáší) nezapomněla jsi svačinku?" Lizzie nenápadně zavrátila oči a mile se usmála: "Né maminko." Jestli vám vrtá hlavou proč Liz říká mamka Bětuško, je to naprosto jednoduchý. Jmenuje se totiž Alžběta, což anglicky znamená Elizabeth a to je zkráceně Liz. Je to osvědčená přezdívka už ze základky.
Po cestě do školy sme si ještě povídali, o tom, jaké to asi letos bude. Co asi zase Novák udělá, nebo jestli Martin znovu rozbije umyvadlo (povedlo se mu to už 3x).
Ve škole sme se pak rozloučily sesterským (přísně tajným) pozdravem a rozešli se. Každá se vydala (na pospas osudu a divé zvěři) do své třídy.
Tak. Už stojím přede dveřmi. Nepříjemně se mi sevřel žaludek. Už, už sem sahala na kliku, ale někdo z druhé strany mě předběhl, prudce otevřel dveře a já dostala ránu do čumáku. Samozřejmě kdo jiný než Veverka. Jmenuje se Karel, ale nikdo mu neřekne jinak, než hlodavče nebo hlodale. Má hnědý kudrnatý vlasy, obličej plný pih, a nepřítomný výraz ve tváři. Aúúúúú! Pískla sem bolestí, ale hlodal místo aby se mi omluvil, se začal blbě chlámat.
Ostře sem se ohradila na něj s tím, že je pitomec, ale on radši běžel do třídy a svou děsně vtipnou historku pověděl každému, koho měl zrovna na očích. Kluci se řehnily jak blbý a holky to moc nezajímalo. Vlastně téměř pokaždé Karla odbijí, páč on není moc takový ten typ "šampón".
Když jsem se rozhlídla po třídě, moc se nezměnilo. Holky fiflenky u jedný lavice pomlouvali kluky šampónky, kluci šampónci a frájové probírali pc hry a nějaký krváky a šprtky si povídali o tom, co přes prázdniny všechno zapomněly. Jo a ještě chybělo pár dvojic, co se mezi sebou muckaly na chodbách (mezi nimi i Lukáš a Táňa).
Jasný jak facka. Letošek bude stejný jako loňský rok. Sedla sem si do lavice za Katkou. Jedna z těch normálnějších ze třídy. Vlastně si celkem dobře rozumíme. Obě totiž nesnášíme Lukáše. Katka ho nesnáší protože ji odmítl kvůli rovnátkům a zrzavým, děsně kudrnatým vlasům. Kluci sou prostě povrchní…
Když zazvonilo, přišla do školy učitelka Karásková a mlela cosi o bezpečnosti, školním řádu a muckáním na chodbách (při posledním body se odměřeně podívala na Táňu, která se zrovna křenila na Lukáše). Z toho jejich cukrování asi brzo dostanu cukrovku.
Po škole sme s Liz zašli ještě do knihovny a cukrárny. A hurá domů! To byla samozdřejmě ironie. Ještěže s Lizzie bydlíme nedaleko od sebe, a tak sme ještě dlouho drbali ostatní. Nojo Alena se pořád oblíká jako z doby před opicema a Libor se neustále dívá holkám do výstřihů… Jak říkám, nic se nezměnilo. U Lizina domu sme se spolu rozloučily a já se šnečím tempem táhla k domu.
Po příchodu domů sem odhodila tašku a ještě dlouho přemýšlela nad dnešním dnem… Musím s tou naší třídou zabedněnců něco udělat!!!

2. září (středa)
Dnes nám rozdávali učebnice. Samozřejmě sem skoro jako každý rok dostala ty největší saláty, páč Táňa je první ve třídním výkazu a tudíž služba připadá na ni. Pokaždé když mi dala učebnici, mile (nebo spíš křivácky) se usmála: "Ajeje už zase na tebe zbyla taková ošklivá učebnice." Tvému ksichtu se fakt nevyrovná, odpálkovala ji Katka. Tánin úsměv ztuhl: Hleď si svýho siréno! Odfrkla.
"Blbka." Podívala sem se na Katku. Katka sice zpívá příšerně, ale takhle ji urážet mi přišlo fakt ubohý. "Přísahám bohu, letos jí to osolíme!" Rozhodně sem se podívala na Katku a pak sem opovrhujícím pohledem změřila Táňu. Mrcha! V duchu se mi příčilo všechno co je na ní hezký. Právě s koketním úsměvem dávala učebnici Patrikovi, který na ni laškovně zamrkal. Ta se snad nezastaví před ničím! To jí nestačí Lukáš?!
Jako bych ji neznala. Hodila sem to za hlavu ale v hlavě mi neustále rotovaly zavrženíhodné myšlenky…
Konečně se chýlila poslední hodina ke konci. "Fyzika fakt není můj obor." Ironicky sem si odfrkla sama pro sebe. Katka se na mě spiklenecky ušklíbla. Zřejmě mě zaslechla. Byla jsem přesvědčená, že už si od toho stereotypního školního blázince na chvilku odpočinu. S Katkou a Liz sme se domluvily, že zajdem na horkou čokoládu do naší oblíbené čajovny, ale co čert nechtěl, všechno se vyvinulo úplně jinak.
Když sme stáli u čajovny, holky mě již netrpělivě pobízeli k tomu, abych hledala peněženku trochu rychleji, avšak já sem se pak prudce zarazila.
"Holky do tý čajovny nejdu ani omylem!!!"
"PROČ?!" nechápavě vyjekla Katka.
"Vidíš to?!" Ukázala sem přes obrovské prosklené dveře.
"No to snad ne!" Šokovaně se zapojila do hovoru Liz a nevěřícně kulila oči, jestli se její zrak nemílí. V čajovně byla Táňa… To by nebylo zas tak zváštní, kdyby naproti ní neseděl nějakej neznámej, sexy (ano Táňa má za každých okolností vkus na šampónky), tajemnej kluk. Očividně se v jeho společnosti cítila dobře a dokazovala mu to vyzývavými pohledy a výstřihem až k pupku. Přikrčily sme se u okna a bedlivě sledovali.
"Ty jo holky chápete to?! Ona si snad nikdy nedá pokoj…" Nevěřícně zakroutila hlavou Liz.
"Měli bysme to zarazit! Je to pěkná kráva! Musíme se jí přece nějak pomstít ne?!" Rázně odvětila Katka.
"Mám lepší nápad…" Křivácky jsem se usmála.
"CO?!" Holky se na mě překvapeně podívali.
"Budeme ji podporovat a nahrávat jejímu vztahu tady s tím blbečkem."
"Zbláznila ses?!" Obě holky na mě nevěřícně vykulili oči "Ty ji snad chceč ještě podporovat?!"
"Holky přemýšlejte! To by byla bomba! Liz už chtěla něco namítnout, ale já ji zarazila ostrým pohledem. "Představte si, že by je Lukáš nachytal oba infa grandi!!!"
"To je sice chytrý, ale jak to chceš zařídit?!" Namítla Katka.
"No… Musíme ho nějak nalákat." zlomyslně sem se ušklíbla "Hele holky, stejně už bych měla jít…. Zítra to nějak promyslíme…"
"Dyť je teprve půl!" Podívala se Liz na hodinky.
"To je jedno, já už jdu… Z čaje stejně sešlo." usmála jsem se.
Když jsem došla domů, zjistila sem, že mám zpřeházený pokoj naruby, vlastně půlka domu byla naruby. Když jsem se mamky zeptala co se stalo, odpověděla mi, že otec hledal navijáky a k tomu ještě dodala ať si ten rozházenej pokoj uklidím.
No jo. Lepší den už být doopravdy nemohl…

3. září (čtvrtek)
Ráno sem se probudila ještě ospalejší, než jsem usínala. Neuvěřitelně mě bolela hlava. Venku hnusně lilo a já musela v tom dešti ujít cestu přes celý park a náměstí! No nic… Zatnula jsem zuby, vzala si paralen a doufala, že se to alespoň trochu zlepší. Doufala sem marně. Než sme s Liz dorazily do školy, byly sme mokré až na kůži.
Katka už nás netrpělivě vyhlížela. "Vy ste mokrý, jak dvě slepice!" škodolibě si nás prohlížela a smála se při pohledu na naše rudé, deštěm oprýskané obličeje a promáčené, splihlé vlasy.
"HAHAHA!" Vztekle dodala Liz.
"A co teda vymyslíme s tou Táňou?" Obratem sem změnila téma, aby se do sebe Liz a Katka ještě nepustily.
"No já nevím…" Odmlčela se Katka. "Ale pokud na ni chceme mít nějaký vliv, musíme jí začít podlízat" znechuceně se zatvářila.
"A já doufala, že se tomuhle vyhnem." Ironicky se Liz podívala na nás dvě.
"A kdo z nás tří by jí měl podlézat?" Odpovědi sem se obávala, zvlášť potom, co se holky spiklenecky podívali na mě.
"Néééééééé!" rozhodně jsem zakroutila hlavou.
"Ale no tak! Ty ji znáš nejlíp!" obořila se na mě Katka.
"Tak fajn no." Sklesle sem se podívala. Ale vůbec se mi to nelíbí!
Poté, co sme s holkama domyslely zbytek plánu, se Liz od nás oddělila do své třídy a já s Katkou sme se svorně courali chodbou a šli do té svojí.
Domluvily sme se, že plán započneme v pondělí, ale stále sme po škole sledovali Táňu, aby to mělo alespoň nějaké grády… Bohuže, dnes sme neměli takové štěstí, neboť sme ji nachytali akorát, jak kupuje něco u vietnamců, na což by se ona nikdy nesnížila, jak sama tvrdí.
Po příchodu domů mne opět už tak mizernou náladu z našeho přiblblého plánu ještě zhoršila opětovná bolest hlavy. Vzala sem si další paralen, vykašlala se na učení, a šla jsem spát…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 6. prosince 2009 v 18:02 | Reagovat

Celkem se mi to líbilo až na pár gramatických chyb a překlepů :) Občas mi připadalo, že jsou rozhovory moc nepřirozené - zvlášť v té poslední části mám pocit, že se hlavní hrdinka i přes svojí bojovnou povahu moc rychle vzdala. Ale já se v tom asi moc šťourám, každopádně jsem zvědavá na pokráčko :D

2 Sai Sai | Web | 6. prosince 2009 v 18:16 | Reagovat

Tak, konečně jsem se uráčil něco přečíst. :D A samozřejmě bych to nebyl já, abych to nezhodnotil. :) Jak jinak než - obzvlášť když se jedná o Tvoje dílo - upřímně. :D

Mám z toho prostě takové rozporuplné pocity. Během čtení jsem měl neustále pocit typu "nečetl jsem to už někde?" - není to však tím, že by to bylo nějaké klišé nebo ohrané téma (což tady dokážu skousnout) - ale tím, že se očividně snažíš opakovat prostředky použité v prologu. Podobné výrazy, stálé seznamování se s novými a novými postavami, které nijak neobohacují a neposouvají nikam děj... a třeba i snaha o vymýšlení nových slovních obratů. Zatímco v prologu dokázaly "boty od Vietnamců" pěkně pobavit (a takových slovních spojení tam bylo i víc!), protože dobře padly do dané situace, tady už to slouží spíše na zbytečnou přítěž, než na odlehčení (Baroš bez nohy atd. - to už radši standartní "ryba bez vody"...)
A mimochodem - z "křiváckého úsměvu" už mám pomalu letargii. :D :D

Nicméně bych měl i jeden dobrej klad. :) Dialogy ti jdou skvěle a chování postav v příběhu je dobře uvěřitelné. :)

3 Lilly Silent Lilly Silent | Web | 6. prosince 2009 v 20:11 | Reagovat

Ahojky, muj blog byl presunut na novou adresu http://lillysblackheart.blog.cz, zbytek si precti na starem blogu

4 Denika Denika | E-mail | Web | 6. prosince 2009 v 21:53 | Reagovat

Ahoj som zvedava ako to  pojde dalej ako sa jej to zamota s tým nachytanim:) zatial to je presne a trefne aj si ma pobavila aj si mi pripomenula ako to je v devine:)

5 Frogie Frogie | Web | 7. prosince 2009 v 16:57 | Reagovat

Tak jsem našla čas, jsem tu a přečetla jsem si tuhle první kapitolku, a musím říct, že je to zajímavé. A rozbité umyvadlo mi něco připomnělo. =D No jo, kluci z naší třídy už rozbili mnoho dalších věcí, nejen umyvadlo. =) Ale vypadá to že už z toho vyrostli.

6 Ascaria Ascaria | Web | 7. prosince 2009 v 17:20 | Reagovat

No, to se měn teda líbí...fakticky...wau a nejlůepší jsou ty ranní rituály....že si brácha místo čištění zubů dá žvejku a místo česání vlasů si prohrábne vlasy....:)
Určo se těším na pokráčko

7 Tomisus Tomisus | Web | 28. prosince 2009 v 15:23 | Reagovat

Zajímavý, mně se osobně líbily ty denní rituály a táta s deníkem sport. Určitě se těším na pokračování.

8 Denaille Denaille | Web | 7. února 2010 v 19:28 | Reagovat

Pobavili mě některá slovní spojení jako králičí bobky a Baroš bez nohy. I v minulé kapitolce bylo tuším něco s Vietnamcama... :D
I když jsem to dá se říci typický deník puberťačky, čte se to dobře a pořád čekám, kdy se tyhle stereotypní běžné problémy zvrtnou v něco nereálnýho, fantasy nebo nečeho jiného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama