Kapitola 2. - Kluci, kluci... Kruci! (část 1.)

9. ledna 2010 v 13:46 |  Kristýnin SUPERTAJNEJ deník
Ohlalá! Kikina opět na scéně ;-)
1. část je celkem dějová, ale na tu druhou si chystám fakt pikantnosti, takže se těšte! No nicméně, doufám, že se bude líbit, i když mám jisté obavy, že sem tam přece jen místy udělala až moc velkou nadsázku, tak ale chybami, se člověk učí :-)
Berte to spíš jako relax, s (velkou) trochou chyb. Chyby musíte hold ignorovat, nebo raději ani nečíst. No, tak ale dost keců, Kiki je opět na scéně a s ní její zajímavé kamarádky a spolužáci ;-)
Jo a mimochodem, přibývá sprostých slov!!!


7. září (pondělí)
K sakru! To ne! Proč?! Všechno je blbě… No jo musím do školy, pochlebovat Táni, tvářit se jako její vééélká kámoška (Respektive dělat jí poskoka… Bléééé!) . No prostě všechno, VŠECHNO je katastrofa! A ten výmysl s tím klukem… Co mě to napadlo?! To je v… Radši nic…No tak uvidíme.
Tak jo. Tohle všechno se mi teď honí hlavou. Samozřejmě sem se se vším svěřila po cestě do školy Liz a v šatně sem vysvětlila Katce, že teď musíme dělat, jakože se spolu nebavíme. No tak sme vymysleli fingovanou hádku před celou třídou. Možná je to trhlý a zbytečný, ale na Táňu to udělá dojem a snad to i zabere. Už sme přesně vymysleli, co budeme říkat a jak Katku setřu. Je to dost krutý, takhle se chovat k nej. kámošce! I když je to hraný…
Tak fajn. Došla jsem do třídy. Z hluboka jsem se nadechla, protože se mi dělalo tak trochu mdlo. Chvilku po mě došla Katka. Je tohle vážně nutný? Pomyslela jsem si. Vzala jsem veškerou odvahu a přistoupila k Táni.
"Ahoj." Falešně jsem se usmála.
"No nazdar! Konečně jsi dostala rozum!" Povýšeně se na mě Táňa podívala.
"Eh…" Všechno ve mně se fakt hroutilo. Ta potupa! Já prostě…
"Tak co to strašidlo? Už se s ní nebavíš, že ne?!" Přísně Táňa nadzvedla nos.
"Nó… Ne." Snažila sem se ze sebe vysoukat lež.
"Ahoj." Nesměle se k nám přidala Katka, dle naší domluvy.
"Proboha! Co ty tu chceš ty kravko?! Řekni jí, ať se od nás drží dál!" Poručila mi panovačně Táňa a podívala se mi příkře do tváře. "Nebavíš se s ní, že ne?!"
Pár lidí ze třídy se po nás začalo podivně koukat.
"Jasně že ne! Vypadni ty kozo!" Lítostivě sem se podívala na Katku, avšak snažila sem se být neúprosná a přesvědčivá.
"Ale já sem myslela…" Katka ani nestačila doříct, co chtěla. "Že vy dvě ste kamarádky?! Na to zapomeň ty hnusko!" Táňa nám skočila do řeči. Dokázala být opravdu neúprosná. To fakt nemá kousku srdce?!
Katka se prudce otočila a vyběhla ze třídy. Věděla jsem, že je to jen předstírané, ale kdesi v hloubi duše se mi to vážně příčilo. Teď už se po nás hleděla celá třída…
"No, tak to bysme měli…" Usmála se ledově Táňa. Ona je snad na svůj výkon pyšná?!
"Hele nezdá se ti, že to už si fakt trochu přepískla?!" Ozval se… To byste fakt nevěřily!!! On to řekl Lukáš! Ten… Obvykle pro něj nemám ani pojmenování, jak mě sere (ano o něm se nedá říct, že mě štve…), ale teď sem vážně zkoprněla údivem! Tak nevím, jestli to byla jen rebelie vůči Táni, nebo má vážně i trochu citu…
"Nóóó…" Zamyslela se Táňa. "A víš, že ani ne?!" Odsekla mu. "A vůbec, co se do toho pleteš?!"
"Už mlčim. Stejnak na to jednou dojedeš." Z jeho slov šlo znát značnou dávku opovrženosti a ironie. Jejich vztah byl teda fakt na bodu mrazu.
Nevěděla jsem, co říct. Právě jsem byla svědkem toho jak se LUKÁŠ (že by se mi to zdálo?!) zastal Katky. Škoda jen, že utekla a nebyla u toho taky. To by se jí líbilo (možná až moc).
"No, co se mě týká, já sem s ní skončila. Byla mi jen trnem v oku (Ty si mi osinou v zadku!!!). Tak co Kiki (To snad ne, ona mi řekla tou starou přezdívkou ze základky! Hraje si na city, nebo to měl být sentiment?!), kdy my představíš toho svého kluka (A do prdele! A já doufala, že na to zapomněla!)?" Obratem změnila téma Táňa.
"Nó eh…" Rychle sem přemýšlela, jak se tomuhle vyhnout.
"Nó tak v sobotu je u nás doma soukromá párty. Naši jedou na víkend a nikdo není doma. Jen taková malá akcička asi tak 30 lidí. Příjdeš?" Pobídla mě Táňa a já doufala, že teď je ta správná šance "mého kluka" zakecat.
"Jo ráda." Usmála sem se. Narychlo sem přemýšlela, jak načít další bezvýznamný rozhovor na téma oblečení, nebo tak něco, ale Táňa mě předběhla.
"Jo a přiveď toho svého kluka." Lišácky na mě mrkla očkem.
Krucinál!!! SAKRA!!! Do… V duchu sem plýtvala těmi nejsprostějšími nadávkami, jaké mě v tu chvíli napadly. Co si mám asi teď jako vymyslet?! To si mám toho kluka vycucnout z prstu?! To je v řiti!!!
"Heh…" Neměla sem sílu cokoli říci. "No víš… On nemůže, je nemocnej… Teď zrovna." Vykoktala sem ze sebe první blbost co mě napadla.
"Nevadí." Prostě se Táňa usmála. "On se určitě do soboty uzdraví." Sebejistě zvedla bradu.
Věděla sem, že odporovat nemá žádný smysl, Táňa vždy dosáhne svého… "Ach ano, snad…"
"Snad? Určitě!" Jako vždy předhazovala svou sebejistotu.
Po chvíli, těsně se zvoněním došla Katka do třídy. Museli sme předstírat, jakože se teď mega nesnášíme (Aby to bylo opravdu mistrné, rozmazala si na záchodcích make-up, jakože brečela.) a celý den spolu neprohodit ani slovo (MUKA, MUKA, MUKA!)

Po škole jsem se Táni vytratila s tím, že s mamkou jedem k babičce (což byla samozřejmě lež jako věž). Táňa mě jen neupřímně politovala a odcupitala si to na autobusák (Úplně sama bez jakéhokoli klučičího doprovodu!). Samozdřemně sme s naším triem podnikly tajnou schůzku (nevěřily byste, jak Katka valila oči, když sem jí řekla o Lukášově "hrdinském" činu!) a vymýšleli další plány.
Sepsali sme fakta a co musíme bezpodmínečně podniknout:
  1. Sledovat nadále Táňu.
  2. PODLÍZAT, PODLÍZAT A ZASE PODLÍZAT! (Potřebuji kyblík na blitky!)
  3. Najít kluka do soboty!!! NUTNĚ! (Nemožné, nesplnitelné a totálně šílené.)
  4. Účastnit se párty v sobotu v 7:30 (Myslel někdo vůbec na souhlas mích rodičů?!)
  5. Pravidelné schůzky tria nutné!!!
Při posledním bodu se mi alespoň trochu ulevilo. Ach náš zlatý klub. Pamatuju si ještě dobu kdy sme si říkali lízátka (trhlý název že jo?!), ale pro nepraktičnost a debilitu názvu to zaniklo a teď sme prostě jen trio.
"Hele hoky máme problém. Co s tím klukem?!" Vytrhla mě z dumání Katka.
" No jo to je problém" Přitakala Liz.
"No jo. Já vím, neměla sem to na to icq psát, ale co teď už?! Já fakt nevím koho bych sehnala." Povzdechla sem.
"A co ten šílený kámoš tvýho bráchy?!" Podívala se na mě katka.
"VYLOUČENO!" Ostře sem se ohradila. "Toho počítačovýho magora alá udělal sem další level ve wowku fakt ne!"
"A co ti zbývá?!" Zauvažovala Liz.
"CO?! Víš co? Mám tisíce důvodů proč NE! A víš který je ten hlavní?! Zná ho i Táňa! Vysmála by se mi do očí! Musíme najít někoho hezkého, chytrého, nebo alespoň aby ho neznala a nebyl to nějakej hotentót." Zaprotestovala sem.
"To máš asi pravdu. Musíme na ni udělat dojem. Což mi připomíná… Nechceš trochu změnit styl?!" Liz na mě nebezbečně mrkla.
"Ehm. Jak to myslíš "změnit styl"?!" Trošku sem se obávala, avšak Lizzie je perfekcionalistka a co se týče vzhledu ona si nemá vážně na co stěžovat (alespoň já to tak vidím).
"Hele holky stejnak je to divný. V pátek, kdybys byla ve škola, tak by ste se nenáviděli do morku kostí a dnes skoro nejlepší kamarádky." Skočila nám do hovoru Katka.
"A ty se divíš? Jako bys neznala Táňu. Ta si všechno zařizuje, jak se jí zlíbí, chodí s kým se jí zlíbí, kamarádí se s kým se jí zlíbí a tak bych mohla pokračovat dál." Přesvědčovala sem Katku o Tánině kluzkém charakteru.
"Ale i tak. Není vám to ani trošičku podezřelé?" Dál do mě vrtala Katka.
"No. Přiznávám, trochu zvláštní to je." Nakonec sem zapochybovala i já. "Ale co už? Alespoň má plán hladší průběh."
"Hm… Až na jedem malý nepodstatný detail. Co s tím klukem?!" Opět načala tohle "nežádoucí" téma Lizzie.
"Ehm…" Zarazila sem se. "Tohle je malej problém no (Ve skutečnosti jsem si nechtěla přiznat gigantičnost tohohle problému.). Hele holky stejně už je půl sedmé, ráno moudřejší večera. Už asi nic nevymyslíme a já se musím ještě učit, znáte to, naši." Obě přikývli.
"Tak fajn, zítra jako obvykle, ve škole snad něco vymyslíme." Ještě sme se rozloučily a každá spěchala domů.
Doma mě mamka pěkně nadala, kde jsem tak dlouho. Taťka za mě už práci udělal a tak to alespoň trochu zmírnilo její běsnění… No jo, naši.

8. září (úterý)
Ó jé! Zkoušení z chemie. Ó jé. Katastrofa. Když jsem dostala první otázku cítila jsem se, jako před koncem světa. Jestli má konec světa vypadat takhle nechci se toho dožít! Nechci aby má první známka byla 5!
"Takže co mi řekneš o destilaci ropy Kristýnko?" No jo Lupénková je pěkně blbá úča. Vždycky ví, čím člověka stoprocentně nasrat. Stará hnusná ochechule, co má radost z cizí nechápavosti učiva.
"Nó, destiluje se…" Bože můj mozej je seschlej jak sušená švestka! "frakčně?"
"Slyšela jsem šepot spolužáků, občasné zmatené nápovědy (Mezi nimy i od Matouška, který vždy napovídal naschvál špatně a když to někdo pak vyhrkl, celá třída se smála. Individuum jedno, už je trapnej.)
"Hm… A vyjmenuješ nám složky, Kristýnko?! (Naser si!) Okázale se podívala.
Éééé,… Ropa, benzín…" Sakra vidím to tak nejlíp na 4!
"A ještě? Leze to z tebe jak z chlupaté deky." Usmála se na třídu se svým rádoby vtipem.
"Éééé… Petrolej…" Beznadějná katastrofa, kdy mé utrpení skončí?!
No nebutu to prodlužovat. Nakonec jsem dostala 2- což není tak hrozné vzhledem k mému výkonu. Táňa se za mě přimluvila a na ni učitelka dá. Vlastně všichni učitelé na ni dají a náležitě ji nadržují. No jo, bohatý papínek. No ale poprvé za tu dlouhou dobu nenávisti jsem jí byla vděčná, i když na její láskyplnosti a dobrosrdečnosti vůči mě mi něco nesedělo.

Dnes sem šla ze školy s Táňou. Nedalo se to už obkecávat. No tak sme se zašli podívat do pár obchůdků, ale Táni se zdálo stejně všechno oblečení hnusné, prý tady v té prdeli světa to nemá úroveň. A tak jsem jí musela slíbit, že s ní určitě někdy zajedu do Brna na nákupy (To zas bude něco.).
Doprovodila jsem ji k autobusáku, chvíli tam s ní počkala na bus a pak šla domů. Dnes už nám prostě s holkama na klub nezbyl čas. Navíc Liz měla stejně nějakej pitomej kroužek. Ach jo! Trápila mě má situace, to že jsme neměli klubík a s holkami sem ve škole téměř nepokecala, prostě na mě dolehl jakýsi splín.
Mamka dnes bohudík měla dobrou náladu, na dva mínus řekla dobrý a domácími pracemi mě vůbec nezatěžovala. Já sem si lehla na postel a přemýšlela o budoucnosti. O triu, o Táni, o klucích… Sakreš. Co udělám s tím mím údajným klukem?! Vždyť už je úterý! Ani se nenadám a bude středa, pak čtvrtek a pak pátek. Starostí nad svým nejistým osudem a postavením u Táni se mi svrásčelo čelo. S tím musím něco udělat!
Když jsem šla spát usínala jsem neklidně s touto myšlenkou neustále rotující a převalující se mi v hlavě. Ani nevím, co se mi zdálo a raději to nechci ani vědět, beztak to byla noční můra…

9. září (středa)
"Ach jo." Vzdechla jsem ráno, když jsem vyhlédla z okna. Tmavé mraky se líně převalovali a zlozvěstně značily něco špatného… Něco co se mi dnes jistě přihodí.
A měla jsem pravdu! Co může být horšího, než to, že je Liz nemocná?! Alespoň, že Katka je ve škole, ale stejně s ní kvůli Táni nemůžu mluvit. Celý je to na hovno. Ach jo Liz, kde si, když tě potřebuju?!
Prostě den blbec. A už druhý v pořadí.
No bezva! Nálada na hovno a to mám celej den vystát tu namyšlenou kreaturu. Na to fakt nemám, to fakt ne! V duchu sem zoufala, když se ke mně blížila Táňa.
"He…" Škrobeně jsem se na ni usmála.
"Ahoj Kiki! Jak je? Můžeš dnes se mnou sedět? Mám nemocnou sousedku."
"No bezva." Šeptla jsem si sama pro sebe.
"Co?" Podívala se na mě tázavě Táňa."
"Že to bude bezva." Nepřesvědčivě sem jí pohlédla do obličeje a předstírala nadšení.
"Tak fajn." Otočila se na podpatku a suverénně odkráčela.
Hm… Dnešní den je vážně na… (Dosaďte si libovolné sprosté slovo.)
Táňa celou dobu mlela o klucích a o módě, takže nic nového… I když, párkrát se zmínila o nějakém novém objevu (Že by záhadný mladík z kavárny?!), ale měla se na pozoru, moc sem toho z ní nedostala…

Bohudík Táňa po škole spěchala na kosmetiku, a tak sme si mohli s Katkou nerušeně promluvit. Nejdřív sme ji ale sledovali, jestli kosmetika nebyla záminka jen pro další rande. Záhy sme však zjistily, že o takových věcech Táňa nežertuje, a tak sme se vydaly svou cestou.
"Co teda s tím klukem?" Ach jo, musela Katka začít vážně tímhle?
"Nóóó…" Urputně jsem se snažila vyhnout jejímu pohledu.
" Tys žádného nenašla viď? Ale čas na nás nepočká…" Konstatovala Katka.
" To taky vím, ale pořád je tu ta výmluva s tou nemocí…" Obhajovala jsem se.
" Jak už jsem řekla, čas nepočká a Táňa teprve ne!" Argumentovala neoblomně.
"Já vím!" Rozčílila jsem se. "A co mám jako podle tebe asi tak dělat?!"
" Nemám tušení." Připustila.
"Hm… Bezva!" Ironicky jsem prohodila.
"Radši změňme téma, nebo se ještě chytnem." Za tuhle větu jsem byla Katce vděčná.
Ještě jsme krátký čas spolu kecali, ale pak sme se museli rozloučit.

Po cestě domů jsem šoupala nohama o zem, líně se táhla a nakopla kdejaký kámen, který jsem zahlédla na chodníku. Náhle jsem však zbystřela. Přísahala bych, že ten kluk, co šel na protějším chodníku, je onen mladík z kavárny! Co teď? Mám ho sledovat? Nebude to moc riskantní?! Nakonec jsem to přece jenom zkusila. Chvíly jsem šla nenápadně za ním, avšak brzy zabočil do jakéhosi činžáku kousek od centra města. Hm… Bydlí tam snad? Nebo šel jen někoho navštívit? Myšlenky se mi v hlavě nebezpečně rojily, do podivuhodného mišmaše. No nic. Tak, nebo tak, stejně sem musela domů…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sai Sai | Web | 9. ledna 2010 v 16:33 | Reagovat

Inu, k téhle kapitolce se mi píše koment moc příjemně. Konečně se do příběhu začíná vkrádat trochu tajemna, což tu jedině pasuje a skvěle se hodí. Situace od situace je pravděpodobnější, řešení problémů lidštější a Táňa čím dál víc sympatičtější :)))
Zápory? Možná by to chtělo některé klíčové situace trošku více rozepsat, aby to mělo ještě lepší efekt, ale to už je čistě Tvoje věc - a jako tak či tak se mi tohle opravdu zamlouvá, ač tenhle žánr je mi vskutku hodně cizí. :) Holt, stejně jako Avatar... i tady výjimka potvrzuje pravidlo. =)

P.S. Změň si barvu hodnocítích hvězdiček. :) Oranžová se moc nehodí.

2 Tomisus Tomisus | Web | 12. ledna 2010 v 16:11 | Reagovat

Inu, jdu se pustit k mému komentáři. Souhlasím asi ve všech bodech se Saiem. Problémy jsou reálnější, a i ty situace.. To je fakt dobrý..

Takže, mně se to líbilo, a už se těším na další..

3 crown-princess crown-princess | E-mail | Web | 29. ledna 2010 v 13:26 | Reagovat

Skvělé,,,,kdy už bude další kapitola?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama