Sen o vlčí slečně...

17. ledna 2010 v 13:50 |  In my dreams...
Hm... Vaše Delthrien má vážně bujnou fantazii (myslím tím, šíleně bujnou :-D). Takhle zajímavý sen se mi už dlouho nezdál! Byl by to i solidní námět na knížku! Jo jednou se pochválím, a Saie to vyvede z míry 8-) Nic proti myslela jsem tím, jako na knížku ve smyslu kapitolovky na blog, a byla bych nerada, aby mi to někdo ukradl, kdybych se rozhodla z toho tu kapitolovku udělat (Opovažte se někdo můj sen použít na svou tvorbu!!!). No nevím, kde se mi to v hlavě zrodilo...


Stála jsem někde na palouku, někde ve městě. V jakém městě? Sama nevím... Vím jen to, že to není dobrý. Vůbec to není dobrý. Co tu dělám? Cítím přítomnost dalších osob. Zhýralé, zlé, toužící po tom klukovi, co ho pronásledují. Musím mu pomoct! Matně se mi vybavují vzpomínky, na ty zlé tvory, v podivných hávech, ozbrojené od hlavy až k patě, před kterými ten kluk prchá. Je to zlé, ale já bojuji. Toho kluka jim nenechám, nezaslouží si to! Mrštně uhýbám jejich nabroušeným čepelím, ani nevím jak. Instinkt, ten mě vede.
Jako by nic jiného nebylo, jen ten lítý boj. Cítím se zranitelná, avšak neohrožená, bez zábran. Bojuji s holýma rukama a oni mají meče, ale jsem to já, vítězím. Aniž bych s klukem prohodila jedno jediné slůvko, víme že k sobě patříme, jako 2 nejlepší kamarádi po letech.
"Co po tobě chtěli?" Zeptám se ostražitě a změřím si ho slámově žlutýma očima.
"Nevím" Přizná se. Po celém těle se třese.
"Něco hledají" Podotkne po chvíli kluk.
"Nějakou kostru!" Hnusem se otřese.
Ach historie, ta mi byla vždycky blízká. Tuším, čí kostru hledají. Znám historii celé této země, ale o městě kde se nacházím nevím nic, a přesto vím vše...
"Ženu?" Zeptám se ho.
"Ano prý nějakou královnu." Odpoví mi.
"Tušila jsem to! A přesto nevím, proč ji chtějí. Náš král ji ukryl, ale nikdo neví kde. Ale znám jedno místo, kde ji momentálně hledají, půjdeme se tam podívat." A tak jsme kráčeli ke gigantické katedrále na konci města. Okázale tam stála už mnohá staletí, avšak teď byli její základy rozkopány. Zcela zbytečně!
"Bastardi!" Práce už dávno skončily, kostru evidentně nenašli, ale všechno nechali tak! Rozkopané a zničené.
"Hm... Na tohle nebudeme stačit sami. Tuším, kde ta kostra je, ale je to tam hlídané. Pojď se mnou." Rozkázala jsem mu.
Bylo už poledne. Dala jsem si na hlavu kapuci svého hábitu. Všude procházeli lidé. Vždyť jsem psanec! Pomalu jsem si vzpomínala na ty události jež předcházeli onomu setkání se svým, ani to nevím jistě, kamarádem. Když jsme došli na vrchol nízkého kopečku, pohlédla jsem na malou laboratoř obehnanou ostnatým plotem. Všechny ty trýznivé vzpomínky mnou projeli jako blesk.
"Sem tě ti pánové, co tě ráno honily chtěli odvést." Pohlédla jsem na něj úzkostně.
"Jak to víš?" otázal se.
"Byla jsem tu už. Propustily mě. Nevím proč, ale jedinou podmínku co měli, byla abych se odstěhovala daleko za město. Chytají malé děti a dávají je sem. Nemám tušení, co se tam děje, nepamatuji se." Řekla jsem slabě.
"Jediné co vím jistě je, že bych se tam nikdy nechtěla vrátit. Z města jsem se odstěhovala, trvalé bydliště mám jinde, ale naštěstí neříkali nic o tom, že do města už nesmím chodit. Jinak by mi hrozil trest oběšením. Ale i tak tu nejsem vítána. Je tu mnoho zvláštních zákonů a podivností" Prudce jsem odvrátila hlavu, až můj černý dlouhý cop švihl kluka do tváře.
"Au" Sykl. "A co ta pomoc? Necítím se tu zrovna dobře..." Rozhlédl se po kraji.
"Už to bude..." Odvrátila jsem hlavu k městu a vzhlédla k nebesům. Cítila jsem, jak mi na bělostnou šíji dopadají sluneční paprsky. Zhluboka jsem zavyla, jako vlk o půlnoci. A znovu, a znovu... Kluk nechápavě hleděl, jestli jsem se z pobytu v laboratoři nezbláznila.
Náhle ze všech světových stran doběhli vlci a psi. Mnoho vlků a psů, celá armáda vlků a psů!
"Jsem vlčí pán." Usmála jsem se na zcela vykolejeného kluka.
"Ehm... A nemyslíš si, že je to trochu nápadné?! Co na to asi lidi?!" Nedůvěřivě pozoroval to obří hejno.
"Nemyslím. Vlk se umí skrýt lépe, než si dokážeš představit." Snažila jsem se ho přesvědčit.
"No dobrá. Kam teď?" Podíval se na mě.
"Do paláce. K modlitebně." Odvětila jsem...
Došli jsme ke starému opuštěnému paláci, u něhož se hrbila malá rozpadající se barevná modlitebna.
"To je modlitebna našeho krále." Srozuměla jsem ho. "Moc lidí o ní neví, ale já se domnívám, že by tu ta kostra mohla být."
"Divím se, že je tu tak pusto a nikdo to tu nehlídá." Podotkl.
"Hm..." Souhlasně jsem zabručela.
Vejít dovnitř nebyl problém, protože ztrouchnivělé dveře již dávno upadly. Venku na nás čekalo jen pár vlků a jeden obrovský pes. Modlitebna byla malinká, nacházela se na hradním nádvoří. Vevnitř mohla mít tak 3 metry na šířku, půdorys měla kruhový, s jedním malým výklenkem pro schodky do dalšího patra. Když jsme vešly spatřily jsme starý kamenný stůl a dvě dřevěné truhličky, každou na jedné straně stolu,se složitými ornamenty. Stůl byl relativně zachovaný, zato jedna truhla byla celá rozbitá a úplně ztrouchnivělá a ta druhá už taky dosluhovala.
"Moment otevřu ji. Je stará, vím jak na to i bez klíče." Zatoužila jsem spatřit její obsah.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Vypadněme!" Žadonil kluk, ale já to nebrala v potaz.
Dvakrát jsem zaťukala do stran truhly a už jsem chtěla ťuknout na zámek, ale truhla povolila snadněji, než jsem čekala.
"No né! Tohle je vzácné a jediné vydání Knihy božstev až z Alexandrie! V ruce sem držela malou, tlustou knihu v dřevěném obalu s podobnými ornamenty jako na truhle. Jakmile jsem ji otevřela, nemile jsem se zděsila.
"Sakra! Je to obyčejný padělek! Je v něm napsáno úplně něco jiného a ještě k tomu obyčejným a ne starověkým písmem!" Kluk se na mě celou dobu ustaraně díval.
V tom z nenadání vyběhli z vrchního patra 2 obtloustlí vojáci s obřími kopími. "Stát" Hromovým hlasem poručil jeden z nich.
"A jéje. Budou problémy..." Podívala jsem se na ty dva a v mžiku prudce zavyla. Dovnitř vletěl prudce obrovský pes a kousl vojáka do boku. Druhý se stihl otočit, avšak záhy zaúpěl, neboť ho pes kousl do břicha.
"Musíme najít ten originál!" Rozhodně jsem se podívala... Náhle se mi však začal obraz ztrácet a já se probudila...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sai Sai | Web | 17. ledna 2010 v 14:19 | Reagovat

No... jsem z toho trochu (více) zmatenej, ale to měl být asi účel, ne? :D Kdyby to bylo jako kapitolovka... nebo ještě lépe kniha, jak říkáš, tak by to mohlo bejt fajn počtení. :)
Kdyby jo, tak každopádně zkus charakterizovat přibližnou dobu, kde se má Tvůj příběh odehrávat, ať si může čtenář aspoň udělat nějakou přibližnou představu o Tvém světě :-)

P.S. Ta první věta je nechutná. Působí tak trochu... mno... namyšleně. :)

P.P.S. Hrubek tady máš protentokrát extrémně naseto. :D I když... to zase svědčí o tom, že Tě sen opravdu vtáhnul do sebe, takže se to krásně kompenzuje :)

2 Delthrien Delthrien | Web | 17. ledna 2010 v 14:28 | Reagovat

Já sem z toho taky zmatená, protože netuším, co to mělo znamenat, ani kde se to odehrávalo, ani jak sem se v tom snu jmenovala, nebo jak se jmenoval ten kluk co tam šel se mnou xD

3 Tomisus Tomisus | Web | 17. ledna 2010 v 15:22 | Reagovat

Hm.. Velice zajímavé, napínavé. Také jsem z toho zmatený ale jinak fajn. Sny mám rád protože mi můžou vnkuknout nějakou myšlenku ale poslední dobou se mi nic takového nestalo.
Víš že právě S. Meyerová napsala Stmívání také pouze na základě snu? Jen tak prozajímavost ;)

4 Peace Peace | Web | 17. ledna 2010 v 17:17 | Reagovat

Mě se to líbilo strašně. Vážně. Totálně mě to pohltilo. Ani jsem si nevšimla žádné hrubky, není divu sama jich píšu dost:D Ale jinak mi ten příběh přijde úžasný. Takový neotřelý a originální. Dlouho jsem nic podobného nečetla. Obdivuju tě za to, že máš odvahu psát svou FF a je ještě k tomu zatraceně dobrá:D

5 mlejkom mlejkom | Web | 17. ledna 2010 v 19:55 | Reagovat

hezkej blog
nechceš si blogy spřátelit??
doufám že sem se tě už neptala..chodim tak po blogách ...
dyštak odpověď na můj blog jestli jo nebo ne:)

6 Tomisus Tomisus | Web | 17. ledna 2010 v 20:01 | Reagovat

[5]: Třetí web na kterým to vidím.. No nevím, nevím.. :D

7 Coraline Coraline | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 23:25 | Reagovat

Waaa, vážne dobrý sen. Ja by som bola rada, keby sa mi snívalo niečo takéto dobrodružné... Nie namiesto toho len také samé blbosti... :-/ Vážne si už ani nespomínam, kedy som mala dobrý sen. Aspoň raz za čas by mohlo prísť niečo podobné :) Každopádne, som tiež trochu zmätená, ale veď to bol sen :D

8 Peace Peace | Web | 18. ledna 2010 v 12:23 | Reagovat

Jasně spřátelíme moc rády. Sama bych se zeptala, jen vím, že se najde dost lidí, kterým to vadí:D Každé spřátelení pro nás znamená opravdu hodně. Vážíme si samozřejmě každého čtenáře a návštěvníka našich stránek. Za to, že se nám blog tak pěkně a rychle rozjel, vděčíme právě jim. Moc si tě obě vážíme hlavně jako autorky. A za chválu toho příběhu vůbec neděkuj. Psala jsem jen to, co jsem si myslela. Zasloužila sis to:D

9 Moiflame Moiflame | Web | 18. ledna 2010 v 14:44 | Reagovat

Povedz mi čo si robila cely deň alebo pred spaním, keď sa ti sníval takýto úžasný sen? :P vyzerá to byť veľmi zaujímavé, i keď trošku mám v tom zmätok, lebo najskôr kráľovná potom kniha, ale keby to bolo rozpísané myslím, že by som pochopila a bolo by to fajn čítanie :P Takže určite to rozpíš :)

10 blbka blbka | 19. ledna 2010 v 14:58 | Reagovat

mas fakt krásný blog a ty sny jsou fakt hustý :)

11 Frogie Frogie | Web | 20. ledna 2010 v 22:11 | Reagovat

Tak tohle je super! Moc se mi to líbí. Je to velice zajímavé. =) Škoda, že mě se už dlouho nic nezdá. =( A omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla, ale vážně nestíhám, je toho na mě moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama