Kapitola 2. - Kluci, kluci... Kruci! (část 2.)

14. února 2010 v 15:26 |  Kristýnin SUPERTAJNEJ deník
Moji milí zlatí! Tak přece se jen dočkáte pokračování Kikiny! No upřímně je tam děsně moc chyb, některé jsou schválně (typ mluvy, nespisovná slova atp...) a jiné se bohužel vloudily mou nešikovností :-(
Prostě I,Y ignorujte a basta :-D
No a jinak nebudu vás zdržovat, tahle část je pikantní, dojde i na francouzáka, takže nebudete ochuzeni... Muheh :-* :-D
Takže příjemné počteníčko, snad se bude líbit, kritiku, nebo případné dotazy či chválu do komentářů :-)))
PS: Jo a berte to s nadhledem, kdybyste našli nějaké nesrovnalosti napište, protože už jsem dlouho nepsala... :-(


10. září (čtvrtek)
Znáte takový ten pocit nevolnosti a sevřeného žaludku?! Tak to jsem dnes cítila celý den… Tánin večírek se neodvratně blížil. Čas, čas, čas… Kruci! Tik, tak… V hlavě mi pomalu ubíhaly vteřiny, minuty, hodiny… Zítra je pátek! Není šance někoho sehnat! Všechno se mi hroutí, jako domeček z karet!
Táňa však nepoznala, že mi něco je, na to je moc zahleděná sama do sebe, do kluků a do módy, za to holky se mě ptali, co se děje. Neměla jsem náladu a má podrážděnost vrcholila, když mě Táňa donutila chodit s ní po obchodech. Měli byste vidět její nákup v potravinách. Celozrný chléb, nízkotučné sýry (Máslo nekupuje, je to přece tuk…), pórek, mrkev a 2 jabka. Prý jí to vydrží celý týden. To víte, Táňa si nechala vystavit speciální jídelníček od nějaké kvalifikované dietoložky, protože přibrala půl kila (Heh, to já bych se musela jít oběsit.).
"No, ty by sis měla taky nechat vystavit jídelníček, potřebuješ to." napřímo mou postavu okomentovala. No alespoň něco myslí upřímně, to se musí nechat.
"Budu o tom přemýšlet.." Ledabyle jsem odpověděla.
"Víš co? Budu tak hodná a nechám ti vystavit jídelníček u mé dietoložky (To ti fakt děkuju!).Stačí mi jen říct, jaká si krevní skupina (A to mám vědět jak?!), jestli máš zažívací potíže a jakého druhu, kdy ses narodila (A to s tím nějak souvisí?!), jak si vysoká a kolik vážíš a to by bylo tak zhruba všechno…" Navrhla mi Táňa.
"Éééé…" Nevěděla jsem jak začít. "Vážím si tvé nabídky, ale…" Táni se najednou svrásčelo čelo. Ostře mě bodla pohledem. "Ale?" Pískla způsobem: Opovaž se to říct!
"Ale neznám krevní skupinu." Rozpačitě sem se usmála.
"Ach ták." No nevadí, do zítra si ji zjistíš." Mile (jestli to tak od ní vůbec jde) se usmála.
"Jasně (Pro tebe všechno…)." Měla jsem jí plné zuby, ale alespoň jsem na chvíli zapomněla na kluka a soustředila se na svůj vztek, který jsem se snažila ovládnout.

Po příchodu domů mě ovšem chytla zase ta úzkost z mého "malého" problému. Hm… Podívala sem se na hodinky. Čtyři hodiny. Nejvyšší čas vyjít. A tak jsem hodila bágl dolu z ramen, vzala si lehkou svačinku a vyrazila opět z domu.
"Kampak, kampak?!" Zarazila mě mamka.
"Jdu navštívit Bětku, je přece nemocná." Oponovala jsem.
"Hm…" Na chvíli zapochybovala mamka o tom, jestli mě má pustit. "Tak ať si nejpozději o šesti doma."
Obvykle bych protestovala, že alespoň do půl sedmé, ale nechtělo se mi šťourat do vosího hnízda, ještě by mě mamka nepustila.
"Tak jo." Stroze jsem prohodila.

U Liz jsme detailně probíraly můj neodkladný problém. Pátek se kvapně blížil a s ním i sobota. "Co teda uděláme?" Zeptala jsem se již nejmíň po padesáté.
Obě holky hluboce dumaly.
"A co kdybys šla se svým bratrem?" Navrhla Katka první. Liz vyprskla smíchy, a já vyvalila překvapeně oči.
"Blbneš?! Dyť ho Táňa zná, navíc on by nikdy nesouhlasil! Podívala jsem se na Katku, jestli je normální.
"No a co tvůj bratr Katy?" Podívala se tázavě Liz. "Říkala si, že máš bratra, ne?"
"Nó.." Katce se to evidentně moc nezamlouvalo, ale když se podívala, jak na ni obě upíráme oči… "Tak dobře… Táňa ho určitě nezná…" Polkla Katka těžce. "Studuje na jiné škole, dojíždí tam takže tady moc nebývá. Zítra vás seznámím." Podívala se na mě, avšak v očích se jí zaleskl jakýsi nesouhlas.
"Hm… Tak to by bylo…" Vydechla jsem a rázem jako by mé starosti odletěli. Doufám že s ním bude alespoň Táňa spokojená. A doufám, že nebude takový trotl, jako můj bratr…



11. září (pátek)
No tak tohle je přes čáru! Zaspala jsem a doběhnout do školy jsem stihla jen tak, tak… Samozřejmě češtinářka došla do třídy těsně za mnou. No ale stihla jsem to, to je hlavní…
Táňa už netrpělivě čekala. Celá sebou šila.
"No kde si?!" Pískla tím panovačným hlasem.
"Uf!" Oddechla jsem. "Zaspala jsem." Usmála jsem se křečovitě.
"Fajn." Odsekla. "Donesla jsem ti nějaké šminky a ták, tak doufám, že je budeš používat!" Rozkázala mi a položila přede mě kabelku plnou líčidel. "Jo a kabelka je jako bonus." Zakřenila se. "Příští přestávku tě nalíčíme… Jo a nezapomeň na tu párty! Co ten tvůj kluk, může? A hadry si vem taky nějaký pořádný! V tomhle tě tam nechci vidět! Bombardovala mě svými nesnesitelnými kydy. "Jo, jo…" Stručně sem jí odpovídala, zatímco jsem si chystala učebnice. Dnešní den bude vážně pernej.

Po škole jsem byla nucená, celá utahaná a ospalá jít s Katkou omrknout jejího bráchu. "Wow!" Šeptla jsem si tiše když jsem ho uviděla. Nebyl vůbec jako ona. Byl vysoký, snědý, měl černé vlasy a uhrančivě zelené oči (musím se přiznat, docela se mi líbil).
"Tak! Tohle je Martin, můj brácha." Suše prohodila Katka.
"Ahoj! Já jsem Kristýna." Nervózně jsem se pousmála.
Usmál se na mě takovým medovým úsměvem (ááááááá!), že jsem si málem štěstím ucvrkla. "Představoval jsem si tě jinak (Mám to brát jako kompliment?!)." Pousmál se.
"No…" Katka se na nás na oba podezíravě podívala. "Navrhuju, abyste si spolu trochu někam zašli a poznali se, abyste zítra vypadali věrohodně. Tak za hodinu zase tady?!" Zeptala se.
"Jo." Stručně jsem odpověděla. "Moment! Sežeň ještě Lizzie. Potřebuju na zítřek něco na sebe a poradit s líčením. Víš, že ona se v tom vyzná."
"Ok. Tak za hodinu i s Liz." Odvětila Katka a pádila pro ni.

"Katka mi o vaší třídě vyprávěla." začal jako 1. s hovorem Martin, zrovna když jsme si sedly v parku na lavičku.
"A co říkala?" Zvědavě sem se zeptala.
"Krávy, volové, machýrci, šprti… Jako v každé třídě." Konstatoval Martin.
"Heh.." Zasmála jsem se. "A co říkala o mě a o Liz?" Zajímala jsem se dál.
"Že ste její nejlepší kámošky. Básní o vás v jednom kuse. Ale představoval jsem si tě spíš jako nějakou šílenou puberťačku s vyčesaným drdolem uprostřed hlavy (CO?!?!)." Zakřenil se.
"A já si tě představovala jako druhého Ronalda Weasleyho." Začala jsem se smát.
"Nó, to dík." Snažil se tvářit uraženě, po chvilce se mě ale zase na něco zeptal: "A co to vlastně plánujete za šarádu?!"
"No, jak bych to řekla.." Začala jsem mu podrobně líčit celý náš plán od začátku až do posud i další očekávaný vývoj.
"Ste šílené, všechny 3!" Zakroutil hlavou.
"Já vím…" Vzdechla jsem

Po hodině jsme se setkali znovu u Katky. "Tak co, jak to šlo vy dvě hrdličky?!" Ironicky nás přivítala Katka, načež do ní Martin laškovně šťouchl.
"UF!" Oddechla Liz, když pustila všechny ty krámy co s sebou táhla.
"A můžeme začít!" Lizzie vítězoslavně vytáhla šperky, oblečení a šminky a pustila se do práce.
Nedovedete si představit co se se mnou dělo. Bylo to jako z nějakého filmu o proměnně z outsidera v hvězdu. A opravdu… Vytrhaný obočí, načesaný vlasy, sexy řasenka a další líčidla, lesklý tričko plný flitrů (V kterém jsem nevypadala tlustá!), uplý tmavý džíny, veliké lesklé náušnice ve tvaru hvězd a odvážné náramky, boty na podpadku xxl, sexy černá džínová vestička a jako bonus podprda s dvojitou vycpávkou (Taky vám připadá tento seznam změn nekonečný?!).
"Eh…" Vytřeštila jsem oči po pohledu do zrcadla. "Mamka mě zabije!"
"Neboj. Vyjdeš o hodinu dřív, a stavíš se u nás. Já tě upravím a Katčin brácha mezitím pro tebe dojde." Mrkla na mě Liz.
"Tak ok. Hele já už musím… Takže zítra… Snad to klapne…" Rozloučila sem se ostatními a běžela domů.

12. září (sobota - osudný den)
"Mamííííí! Prosím!" Přemlouvala jsem ji takhle už od rána.
"Už jsem řekla ne!" Opět mě odmítala pustit.
"PROSÍM!"
"Ne!" Zakřičela. "Mám svých starostí dost! Raději běž umýt nádobí!" Nekompromisně mi nakázala.
Blbka. Neví, jak je to důležitý. Teď budu kvůli ní u Táni totální looser! Práskla jsem zlostí s dveřmi.
"Tak ji pust miláčku. Alespoň do devíti. Vždyť tam bude mít kamarády, nic se jí nestane." Zastával se mě taťka.
"Už jsem jednou řekla ne! Víš kolik večer pobíhá po ulici pedofilů?! Dyť to pořád hlásí v televizi." Mlela si svou máma.
"Zlato, ale jí už je 15 a navíc půjde s kamarády." Hájil mě tatík.
"Chmmm…" Mamka se zhluboka nadechla, k dalšímu náletu. U nás doma občas probíhala generálka druhý světový.
"No ták…" Dobrácky ji zarazil taťka.
Mamka poraženě vydechla. "Tak dobře, ale o osmi si doma!"
"Mamííí! O devíti" Snažím se z toho vytěžit co nejvíc.
"O půl!" Rozhodne za nás taťka a pokračuje v čtení novin.
"Tak dobře o půl. Ale než pujdeš tak zameť, vysaj a ukliď si v pokoji (hm, bezvadný)!" Filtrovala mamka svou zlost.

Práci jsem stihla jen tak, tak a už jsem běžela k Liz. Ta mě samozřejmě zkrášlila snad ještě líp, než včera! No a chvilku po posledních úpravách (taky mi půjčila malou černou třpytivou kabelku, do které mi dala šminky, kdyby se náhodo rozmazaly, kapesníky a žvýkačky. Já si tam ještě přihodila mobil a klíčky a byla jsem ready.) pro mě přišel Martin. Měl na sobě černé uplé triko, džíny a bílou mikinu. Vlasy měl rebelsky rozcuchané a nagelované. Jedním slovem, byl k nakousnutí! No a mohli sme vyrazit…

U Tániného domu (stihly jsme to načas přesně v 7!) mě Martin chytl za pas a přitiskl mě k sobě (Úúúúúúú!). Tázavě jsem se na něj podívala. "To aby ta vaše KAMARÁDKA (ironicky řečeno) nepojala podezření.." Odvětil. Ani jsem se moc nebránila, proč taky…
Vevnitř hrála hlasitě hudba a všude bylo potemněno. Ze stropu vyseli různý lesklý ozdoby a uprostřed obýváku visela obří disko koule i s barevnými reflektory.
"A…" Chvíli přemýšlela Táňa, jestli jsem to vůbec já.. "…hoj."
"Jak je?" Hned se oklepala.
"Dobrý." Usmála sem se a snažila sem zahnat trému. Martin se mě pustil a řekl, že de mezi kluky, trochu se zařadit do společnosti.
"Ten tvůj kluk je fešák." Podotkla Táňa. Možná se mi to jen zdálo, ale jako bych slyšela špetku závisti v jejím hlase.
"To je." Natvrdo jsem se pochválila. Když je možnost Táňu spražit, neváhám.
"A proč ti nedal pusu, když odcházel?! Povytáhla Táňa obočí.
"Co?!" Snažila jsem se předstírat, že přes hlasitou hudbu ji neslyším.
"PROČ TI NEDAL PUSU?!" Zopakovala.
"Ach to… No…" Honem sem přemýšlela, co řeknu.
"Mám afty, nechci, aby je dostal taky." Vyhrkla jsem první pitomost, co mě napadla.
"Aha." Přemýšlela Táňa. "No nevadí…" Odvětila a vmísila se do společnosti.
Po hodině zběsilého rádoby tance DJ vyhlásil první ploužák večera. Jako vždy měla první tančit hostitelka se svým klukem sólo. No ale, co ta mrcha neudělala?!
"Tento večer chci aby první tanec tančila se svým klukem moje nejlepší (NEJLEPŠÍ?! Si dělá srandu NE?!) kámoška KRISTÝNA!" Pyšně se na mě podívala.
"No nazdar." Potichu jsem si pro sebe šeptla a loudala se za hlasitého potlesku na parket. Martin už tam stál.
"Mám tě chytnout za zadek?" Zaskočilo mě to, ale nakonec jsem řekla jo.
Kluci samo sebou skandovali a pískali a nakonec se přidali i ostatní, až se parket zaplnil.
"Vidím, že ta Táňa je pěkná mrcha." Konstatoval Martin správně.
"Jo, to je." Odsekla jsem naštváním.
"Seš ok?" Zeptal se mě.
"Jo v poho." Zahleděla jsem se mu do jeho smaragdových očí a usmála se. Taky se usmál. Když jsem nad tím tak přemýšlela, vlastně mi ani nevadilo, že mě drží za zadek a jsme spolu tělo na tělo (Hlavně o svých hříšných myšlenkách nesmím říct Katce!)…
Večer uběhl celkem rychle a už se blížila půl devátá. Chtěla jsem se už vypakovat a odejít, jenže Táňa (už z části opilá) vylezla na stůl a začala ječet: "A teď nám Kristýnka se svým kusanem (Znělo to dost oplzle.) ukáže pořádnýho francla! Wauuu!" Načež začala skandovat: "PUSU! PUSU!"
"Já ju fakt zabiju!!" Naštvaně jsem si řekla pro sebe a odmítala tento její "test" splnit.
"Je to snad tvůj kluk, ne?!" Podívala se na mě.
"Jo je!" Zakřičela jsem a vylezla na stůl. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ji z toho stolu nemám shodit, ale to už tam kluci donutily vylézt i Martina. Cítila jsem v morku kostí, že to skončí fiaskem a Táňa na všechno dojde. Celý je to v PRDELI!!!! Zoufala sem.
Naše rty se nebezpečně přibližovaly a já věděla, že už se nedá couvnout. Vzpoměla jsem si na ty všechny časáky typu Bravo girl nebo dívka, které obvykle proklínám. Naklonila jsem hlavu na stranu, zavřela oči a pootevřela ústa.
Ani náhodou to nebylo takové, jak to popisují holky. Bylo to nechutné a zároveň krásné. Šimrá vás z toho po celém těle, máte pocit, že děláte něco zakázanýho (Upřímně, v mém případě, kdyby to viděla mamka, zabije mě!) ale přitom, nemůžete přestat. No a myslím, že na poprvé to nebylo ani tak zlý. Jenom jsem se cítila, že díky Táni jsem prožila tu nejhorší noční můru, alá tenhle trapas se ke Katce určitě donese…
Nevím ani jak dlouho sme se líbali, ale ostatní skandovali, tleskali a pískali, takže se to ku podivu asi celkem povedlo. Táňa naštvaně slezla ze stolu, protože byla určitě přesvědčená, že to nezvládnu. A já pocítila neskonalou škodolibou radost (věřte mi, možná z toho hryže svědomí, ale je příjemné zvítězit nad někým, kdo se vám pořád vysmívá).

Po cestě domů jsem ani nehlesla. Měla jsem strach cokoli Martinovi říct. No ale on prolomil ledy. "Líbáš docela dobře." Usmál se.
"Děkuji." Zrudla jsem jak rajče (Ještěže v té tmě to nešlo vidět!).
"Není zač." Začal se smát. Potom jsme se museli ale rozloučit a já valila domů. On mi dal své telefonní číslo a já slíbila, že mu napíšu. Jak tohle vysvětlím Katce, ta mě asi zabije…

13. září (neděle)
Dnes jsem vstala celá unavená a polámaná. Když jsem došla do koupelny zažila jsem naprostý šok. Ten včerejší krásný make-up se rozpatlal okolo očí na 2 černý kruhy, takže jsem vypadala, jako zombie.
Jo a ještě něco. S Katkou jsem volala půl hodiny. Drby se šíří opravdu rychle. Děsně mi nadala a nenechala si to vysvětlit. Vždyť jsem obětí situace! To není fér!!!
A s Liz jsem volala další půl hodiny. Ta mě zas pro změnu chválila (jak říkám, drby se šíří rychle) jak se to povedlo a taky říkala, že mi nachystá nějaké oblečení, co mi nechá, abych se před Táňou blejskla.
Jo a do třetice. Táňa mi taky volala. No naneštěstí má paušál, takže se vykecávala nejmíň hodinu. Nejdřív mě chválila, jak mi to slušelo a pak mi zase nadávala, že jsem tam měla být dýl (beztak po ní neměl kdo uklízet zvratky). No hrůza!
No a mamka neskutečně prudila. Zjistila totiž že jsem byla namalovaná, protože když jsem se včera večer stavila u Liz abych se převlíkla, zapomněla mě odlíčit! No a taťka se mě nemohl zastat, protože byl rybařit. Takže jsem si od ní slízla několikahodinovou přednášku na téma, na co všechno mám ještě čas. No a taky hromadu prací a samozřejmě i učení. Tomu se říká den blbec…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sai Sai | Web | 14. února 2010 v 15:45 | Reagovat

Nádherné, opravdu! Říkám to trochu stručně (no, trochu víc stručně :))) - ale pravda je, že se kapitolu od kapitoly zlepšuješ. Fakt! Navíc se mi nezdálo, že by v téhle kapitole bylo zvlášť moc chyb, v těch předchozích jich bylo rozhodně více ;-) A popis francouzáku skoro bral dech. :D Předpokládám, že jsi asi nikoho ještě nelíbala (promiň!), ale popisuješ to tak nějak oklikově. :-) Prostě jako bys to zažila na vlastní kůži, ale přitom vydestilovala jen ty nejhlavnější emoce. Ještě jednou - krása! :-)

2 Delthrien Delthrien | Web | 14. února 2010 v 15:54 | Reagovat

[1]: No přiznám se, francouzáka ještě ne :-D

3 Aspala Aspala | Web | 14. února 2010 v 16:31 | Reagovat

Ahoj Delthrien. Dlouho jsem zde nebyla a za to se ti omlouvám. Jinak tak kapča je dobrá!!! Prosím můj blog se znovu rozjíždí a dokonce jsem napslala už článek. Kdyžtak se mrkni :-)
Dík a promiň

4 L-e-s-s-a---> L-e-s-s-a---> | Web | 14. února 2010 v 20:08 | Reagovat

Njn, Neytiri je pro mě asi velké sousto, xD díky za ohodnocení

5 Squiry Squiry | Web | 15. února 2010 v 15:59 | Reagovat

4ím dál lepší...

6 WaLLiKa WaLLiKa | Web | 17. února 2010 v 13:45 | Reagovat

píšeš úžasně..přečetla sem si celou povídku..a nádhera..

7 Tomisus Tomisus | Web | 21. února 2010 v 19:25 | Reagovat

Panečku.. Promiň že jsem si to zatím nepřečetl, byl jsem mimo net. Pane bože! To je úžasná :-) tak tohle byla bomba.. Nejlepší kapitola ze všech! Říkám prostě - krása, bezva, bomba, cool! (Nebo jak to tam ten kluk v reklamě na dobrou mámu říkal?!) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama